„Objevitelská výprava“, září 2016 – Letiště Brandis-Waldpolenz, nedaleko Lipska
Tentokrát naše cesta vedla do Německa. Na „Letiště Brandis“, kde byly v době Druhé světové války testovány (a zároveň zde měly i svoji bojovou základnu) stíhačky Messerschmitt Me 163 Komet, první operačně nasazené letouny, poháněné raketovým motorem.
Letiště – nebo spíše to, co z něho zbylo – se nachází přibližně 3 km východně od centra saského městečka Brandis. Otevřeno bylo v roce 1934 pro potřeby rozvíjející se Luftwaffe. Pro zásobování především pohonnými hmotami byla přivedena železniční vlečka z trati Beucha – Trebsen.
Betonová přistávací plocha byla postavena v letech 1934 – 35 (nejdříve 1800 m, později pro proudová letadla prodloužena na 2200 m).
V letech 1943 – 44 zde začali stavět montážní továrnu pro Komety, vzhledem k vývoji situace na frontě však nebyla dokončena. Neustávající nálety amerických bombardovacích svazů USAAF to neumožnily.
Bojové jednotky byly na letišti umístěny již od srpna 1939, v klíčové době roku 1944 (bojové nasazení Kometů) zde působila především JG 400 (Jagdgeschwader Gruppe), stíhací eskadra Luftwaffe, vybavena jako první na světě raketovými letouny. Jednotce velel Major Wolfgang Späte, na testování Kometů se zde rovněž podíleli zkušební piloti Heini Dittmar a „Hitlerova pilotka“ Hanna Reitschová.
S blížící se frontou, na jaře 1945, zde pracovaly německé demoliční čety, stopy po „raketovém letadle“ se jim úplně zahladit nepodařilo.
17. dubna 1945 obsadila oblast americké letectvo USAAF, 2. července 1945 pak Rudá armáda v rámci „dělení“ Německa na zóny vlivu. V následujících dvou letech byly poškozené budovy přestavěny nebo zbořeny. Do ubikací v oblasti letiště se nastěhoval sovětský vojenský personál, později i celé rodiny důstojníků, tak jak jsme to u nás znali například z Milovic. V roce 1954 zde Sovětský svaz umístil první MiGy-15, následně zde byly dislokovány vrtulníkové jednotky. Infrastruktura byla neustále rozšiřována, přidány další betonové odstavné plochy, pojezdové dráhy, ochranné bunkry, „úly“ na letouny. Vznikaly další bytové domy, dodnes zde vidíme ruiny celého panelákového městečka.
V 70. a 80. letech zde působily různé vrtulníkové jednotky (transportní i bojové stroje). Poslední letecké aktivity sovětských jednotek byly v dubnu až srpnu 1992 (přesuny Su-25, Mi-8, Mi-24, přeprava materiálu transportními An-12 a Il-76) v souvislosti se stahováním z Německa. Od srpna 1992 sovětská a ruská přítomnost v Brandisu skončila. Následně byla oblast předána německým orgánům.
Dle slov muže z Brandisu, kterého jsme na letišti při focení objektů oslovili, tím skončily „zlaté časy“ místních lidí, kteří často z černého obchodu a dalších službiček se sovětskými důstojníky velmi dobře prosperovali. Především roky stěhování (1990 – 1992) byly zlatým dolem…
V letech 1994 – 2005 letiště sloužilo pro vyhlídkové lety, byla zde letecká škola, letecké taxi a rovněž firma LipsAir (vrtulníky) zde měla základnu.
Od roku 2005 je místo opuštěno pro letecký provoz, v roce 2011 přímo na betonové přistávací ploše vznikl solární park Waldpolenz, v blízkosti bývalé řídící věže (postavené již v době Druhé světové války) byla zprovozněna bioplynové stanice. Pro objekty v tomto stavu asi jediné rozumné využití.
Objekty letecké základny (především „paneláky“ pro rodiny sovětských vojáků a kasárna) byly v devadesátých letech terčem nájezdů sběračů kovů a dalšího využitelného materiálu, rovněž příroda postupně pracuje na „zakrytí“ domů – za 25 let vyrostl slušný březový lesík.
Prameny:
https://de.wikipedia.org/wiki/Flugplatz_Brandis-Waldpolenz
