Miedzianka, bývalý Kupferberg, více jak 700 let staré hornické město nedaleko Jelení Hory v polské části Krkonoš. Osudy nynější vsi připomínají osudy našeho pohraničí po Druhé světové válce. Kdysi bohaté hornické město dnes připomíná jen několik domů, obklopených zbytky hornické činnosti. Těžba stříbra, cínu a uranu přilákala v minulosti tisíce osadníků. To s sebou přinášelo velké nároky na ubytování i obživu. Městečko se rozšiřovalo na dohled těžních věží a šachet. Množství obyvatelstva si již v 15. století vynutilo založení pivovaru. Město obdrželo várečné právo již v roce 1419. V roce 1812, po hospodářských reformách, vznikl u obchodní cesty do Velkých Janowic městský pivovar. Jeho majitelem se stal v roce 1842 místní podnikatel Georg Franzky. Ve vlastnictví rodiny zůstal více jak 100 následujících let, což bylo a je opravdu výjimečné. V roce 1876 v rámci modernizace byl v pivovaru instalován parní stroj. Funkce sládka se ujal Hermann Hilter, který v procesu modernizace pokračoval. Do pivovaru byl zaveden elektrický proud, mytí sudů a lahví bylo zautomatizováno. Vybudována byla nová sladovna a instalována lednice.
Od roku 1880 pivovar začal s produkcí ležáků, které získaly obrovskou popularitu. Lokální noviny odhalovaly, v čem bylo jeho tajemství: „Tajemství kvality Kupferberger Gold je především ve skvělé vodě, kterou do pivovaru přivádějí více než 600 metrů dlouhým potrubím“. Pivovar mohl odebírat i vodu z městského vodovodu, který měl pramen nedaleko hory Ochsenkopf. Franzkyho pivovar v Kupferbergu prosperoval, zvládl i krizi po roce 1929. Po nástupu Hitlera k moci po roce 1933 byl jediným větším pivovarem v oblasti německých Krkonoš, v oblasti Hirschbergu (Jelení Hora) neměl konkurenci. Kupferberger Gold byl pojmem v celém Německu.
Válečné roky 1939 – 45 byly v této oblasti relativně stabilní. Produkce pivovaru běžela bez velkých omezení, do izolované oblasti německá branná moc přesouvala tajnou zbrojní výrobu, využívající otrocké práce vězňů z koncentračních táborů, rovněž těžba v dolech, důležitá pro válečnou mašinérii, znamenala zvýšenou koncentraci obyvatelstva. Pivovar pracoval až do poslední válečné zimy. Na jaře 1945, po porážce Festung Breslau a evakuaci stovek tisíc civilního obyvatelstva i vojska z obležené metropole Dolního Slezska bylo nutno řešit jiné priority a produkce byla zastavena.
Léto 1945, divoké i v Polsku, „posunutém“ na západ, znamenalo převzetí pivovaru polskými orgány. Německé obyvatelstvo bylo vysídleno, naopak skokově vzrostla těžba uranu. Mezi léty 1945 – 54 bylo vytěženo přes 600 tun, které byly kompletně odvezeny do Sovětského Svazu. Těžba uranu měla negativní vliv na infrastrukturu, poddolování narušovalo statiku řady budov. Vláda rozhodla o postupné likvidaci osady. Armáda od roku 1967 začala budovy bourat, v roce 1972 byli zbývající obyvatelé přesídleni do Jelení Hory. Stát zůstal pouze Kostel Sv. Jana Křtitele, budova zájezdního hostince „Schwarzer Adler“ a fragmenty několika domů, včetně části původního pivovaru, tzv. Budovy č. 1.
Pivovar přitom po roce 1945 ukázal svou životaschopnost, zaměstnával 21 osob, pivo bylo rozváženo najímanými nákladními automobily z okolí. Těžba uranu měla ale negativní vliv na klíčovou surovinu pro výrobu, ztrácely se prameny vody, rovněž její kvalita se zhoršovala. Ale ještě v roce 1965 pivovar produkoval šest tisíc hektolitrů piva, které odebíraly provozovny v Sklářské Porubě a Karpaczi.
V roce 1970 bylo rozhodnuto o definitivním ukončení výroby. V roce 1974 byly do šrotu odvezeny měděné tanky, když původní plán využití v pivovaru v Lwówku Slaskim nebyl uskutečněn.
Po politických změnách v Polsku po roce 1989 opuštěná osada začala ožívat. V roce 2013 bylo trvale obývaných 11 domů. K popularitě místa přispěly mimo nedalekých lyžařských středisek Krkonoš i tzv. „Jeziorka kolorowe“, pozůstatky po těžbě pyritu.
V letech 2014 – 15 Jarosław Kądziela, podnikatel a domovárečník z Wroclawi, vybudoval v osadě restauraci a minipivovar, který byl pod názvem „Browar Miedzianka“ otevřen 1. května 2015. Tradice pivovarnictví ve starém Kupferbergu byla obnovena…
Zdroje:
Wojciech Szczerepa „Zarys dziejów piwowarstwa v Kotlinie Jeleniogórskiej, 2021
Krzysztof Wiktor „Polski herbarz piwny“, 2018
Text: Tomáš Rademacher (22.11.2023)
Foto: Archiv autora (24.6.2016)
